Český prezident byl v Senátu naposledy před 8 lety, 10 měsíci a jedním dnem – neboli, i četní služebně starší kolegové jeho návštěvu zažili prvně. Fanfáry z Libuše a hymna navodí pocit hrdosti i odpovědnosti.

Senát je součástí moci zákonodárné, prezident spíše moci výkonné. Společně ovlivňují moc soudní. Pokud máme obstát, tyto segmenty musí spolupracovat, nejít proti sobě ! Senátorky a senátoři jsou připraveni na korektní spolupráci, ve složité době je ovšem nutné říkat věci tak, jak jsou.

Pan prezident se přihlásil k české snaze o zlepšování politické kultury. Hodlá se účastnit koordinace naší zahraniční politiky, v ČR spojovat a mediovat (to máme společné), navštěvovat regiony i „vnitřní periferii“ a především se hlásí k prezidentské nadstranickosti (chápáno ve smyslu přesahu činností mezi jednotlivými politickými stranami). Jinak nás pan prezident ujistil, že výběr kandidátů do Ústavního soudu bude transparentní: „Sestavil jsem konzultační panel složený z významných odborníků, kteří mi pomohou vybrat ty nejlepší kandidáty. Nakonec vám navrhnu takové kandidáty, s jejichž kvalitami budu naprosto souznět“.

Prezident má méně pravomocí než Vláda. Senát má méně pravomocí než Sněmovna, která je hlavním politickým bojištěm. O uplatňování moci nám nejde - chceme posouvat věci kupředu, hledáme řešení a spojujeme lidi.

Pan prezident navštívil nejdříve horní komoru Parlamentu. Uvědomuje si totiž, že je potřeba napravit vztahy Hradu a Senátu, které byly dlouhodobě pošramocené.

Oceňuji jeho přístup i pojetí politiky. I v tom máme spolu mnoho věcí společných. Bylo mi ctí si s Petrem Pavlem popovídat o další spolupráci a velmi se na ni těším.