Každé městečko a větší farní osada v Čechách měla již v 2. polovině 14. století svou samostatnou školu, kde se děti vyučovaly čtení, počtům, psaní a zpěvu. Školní budovy bývaly většinou dřevěné s doškovou střechou a byla v nich světnice, kde se vyučovalo a zároveň zde byl i byt pro učitele. Podobná školní budova byla v Bělčicích vystavěna po roce 1682. Konkrétní zmínku o bělčické škole máme z počátku 18. století, kdy byla školou farní. V této době byla zdejší škola jednotřídní. 18. července 1818 vyhořela část Bělčic a shořela i stará škola a jak kroniky uvádějí: „Pět let se nic nedělo...“. Nová škola se začala stavět až v roce 1822, kdy byl 23.5. položen její základní kámen a dokončena a vysvěcena je 29. června 1823. Škola již po krátké době svojí kapacitou nestačila a bylo rozhodnuto o její přístavbě o jedno patro. Tato úprava je provedena v roce 1864. Další přestavba této školy byla uskutečněna v roce 1896, kdy se mimo vnitřní přestavby přistavělo další patro a škola je nyní dvoupatrová.
Na českém území, tehdy součást habsburské monarchie, byly základy školní docházky položeny za vlády Marie Terezie roku 1774. Povinnou školní docházku pak uvedl do praxe říšský školský zákon z roku 1869. V dnešní době upravuje povinnou školní docházku v České republice zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon).
Kolik generací žáků, pedagogických i nepedagogických pracovníků budovou prošlo, co událostí bělčická škola zažila….dneska se v moderně přestavěné budově, která ovšem stále je na místě z roku 1823, učí přes 90 žáků, škola je modernizovaná a žije mnohými rozvojovými projekty.
Děkuju za pozvání na prima oslavu *200* panu starostovi Pavlu Vejšickému a paní ředitelce Janě Španihelové a „…ad multos annos!“
„Cílem vzdělání a moudrosti je, aby člověk viděl před sebou jasnou cestu života, po ní opatrně vykračoval, pamatoval na minulost, znal přítomnost a předvídal budoucnost.“ Jan Amos Komenský.