Rád jsem účastnil dnešního jednání na téma Roklanské chaty na Modravě. Mám radost, že se podařilo dospět k dohodě - chata nebude zbořena, ale zakonzervována! Totiž, co my víme, jak to bude s Přírodní zónou za deset let. Naopak likvidace chaty by proběhla nezvratně. Nyní péčí NPŠ bude zajištěn projekt na postup vlastního zakonzervování, park na tuto akci použije finance původně alokované k demolici. Demoliční výměr propadne – za tento postup oceňuji ředitele Národního parku Šumava Pavla Hubeného.
Současně Park dělá vše pro to, aby byl zpřístupněn přechod Modrý sloup z Březníku na Luzný. Výborně – Toulky Šumavou jsme zvědaví na 15. července 2025, snad se to povede, tetřevů totiž přibylo!
Za konstruktivní jednání děkuji ministrovi Petru Hladíkovi a Rudolfu Špotákovi - hejtmanu Plzeňského kraje i všem dalším účastníkům. Kulatý stůl dospěl k dohodě i díky jasnému konkrétnímu moderování Martina Rybára.

Mirotice, jako přemyslovské královské město, ležely na Královské stezce, měly právo várečné a z hlediska zdravotnictví mě velmi zajímá, že již v raném novověku zde existoval špitál.
Mirotice jsou r. 1852 rodištěm Mikoláše Alše, umělce, který tvořil již od svých 4 let, ilustrátora, dekoratéra, tvůrce sgrafiti (Plzeň, Praha, Písek, Vodňany, Strakonice, Skalica). Patřil k tzv. „generaci Národního divadla", s Františkem Ženíškem vytvořili ve Zlaté kapličce cyklus 14 lunet. Ilustroval Jiráska, Čelakovského, slabikáře i hrací karty a ve své době v mnoha rodinách rozdával radost jeho „Špalíček“.
Alšovská tradice v Miroticích funguje, děkuju vážené paní starostce Martina Mikšíčková za pozvání na již 30. Alšovy dny – jihočeští Babouci nám do pochodu primově zahráli!

České země, Bavorsko i Rakousko mají dlouhý kus společné historie. Hranice vedená Šumavou historicky bývala jen čára na mapě. Obyvatelé tohoto krásného, ale drsného kraje na obou stranách Šumavy byli zvyklí spolupracovat, obchodovat spolu, potkávat se, společně žít, sdílet radosti i starosti všedního života, naprosto běžná byla smíšená manželství – dnes bychom řekli bilingvinní…. Komunismus udělal z čáry na mapě nepropustnou zeď a od roku 1989 se obě země snaží násilím zpřetrhané vztahy opět navázat. A věřím, že se to daří, o čemž svědčí i „Winterberg Woche“, který jsem měl tu čest ve Freyungu zahajovat. Shodou okolností v pondělí probíhala ještě jedna přeshraniční akce, která má za cíl prohlubovat vzájemnou spolupráci ČR a Bavorska. Ve městě Cham se konal první česko-bavorský přeshraniční kongres na pozvání předsedy vlády ČR Petra Fialy a předsedy vlády Svobodného státu Bavorsko Markuse Södera. Během kongresu se setkali členové Bavorské rady pro přeshraniční spolupráci s hejtmany a senátory Karlovarského, Plzeňského a Jihočeského kraje.
Ale vraťme se do bavorského příhraničí. V roce 2003 byla tehdejší starostkou města Stanislavou Chumanovou a starostou města Freyung Peterem Kasparem podepsána partnerská dohoda o spolupráci.
Od pondělí do pátku nabízí Winterberg Woche ve Freyungu řadu zajímavých setkání, přednášku o Karlu Klostermanovi, přednášky o České republice – její kultuře, jazyce a historii, o městě Vimperk, výstavu českých umělců, diskuse s Čechy žijícími v Bavorsku, konverzační cvičení… Město Vimperk se přijelo představit v celé své kráse.
Našel jsem si pár informací, které dokazují, že kořeny česko-bavorské spolupráci sahají hodně hluboko do historie a mnohé trvají do dnes.
Tak např. od konce 13. do 17. století byl Vimperk cílovou stanicí jedné ze tří větví Zlaté stezky, po níž se do Čech z Pasova dopravovala sůl. Vimperk a Freyung tehdy propojovala tzv. střední (vimperská) větev Zlaté stezky. Na ochranu této větve Zlaté stezky byly zřízeny tři hrady. Hrad Vimperk, hrad Kunžvart a hrad Wolfstein, u kterého později vzniklo město Freyung. Vimperskou Zlatou stezku využila císařská silnice, která vznikla na základě silničního patentu Marie Terezie z roku 1756. Tato trasa se s malými změnami používá dodnes jako hlavní spojení Bavorska se středními Čechami
Roku 1484 pracoval ve Vimperku pasovský tiskař Johann Alacraw, takže Vimperk je po Plzni patrně druhým českým městem, kde se tiskly knihy! Roku 1855 založil zde Jan Steinbrener tiskárnu, která se zabývala hlavně tiskem modlitebních knih, kalendářů a později i dětských knih..
Roku 1900 měl Vimperk 314 domů, 464 obyvatel, kteří při sčítaní uvedli za svou řeč češtinu a 4225, kteří uvedli jako svou řeč němčinu. V roce 1930 mělo město 4823 obyvatel, z toho 1185 Čechů.
Dnes probíhá přeshraniční spolupráce ČR, Bavorska a H. a D. Rakouska ve dvou Euroregionech Šumava a Dunaj-Vltava.
V oblasti spolupráce na poli kultury zmiňme např. literární festival Šumava Litera , který se zaměřuje na propagaci a popularizaci regionální české, bavorské a hornorakouské literatury s důrazem na Šumavu. Opening se konal ve freyungské Sparkasse péčí p. ředitele Mikko Kleina – hodně mě zaujaly historické prvorepublikové i „válečné“ vkladní knížky českých občanů z archivu tohoto peněžního ústavu.
Vimperský týden ve Freyungu tedy začal vernisáží výstavy „Křesťané a pohané na Šumavě a v Bavorském lese“, což je i téma letošního 10. ročníku literárního festivalu Šumava Litera. Výstavu připravenou archeology Ondřejem Chvojkou a Lenkou Militkou můžete navštívit v aule freyungské Sparkasse. Program celého Vimperského týdne je na webu, přeju všem návštěvníkům, aby si Winterberg Woche náležitě užili. Aby jim přinesl to, co má být jeho smyslem – vzájemné poznání sousedů, porozumění, nalezení společných kořenů, ze kterých se dá čerpat i do budoucí spolupráce a dalších milých lidských setkání.
Díky za pozvání paní starostce Jarce Martanové i panu starostovi Olafu Heinrichovi – rád jsem byl „u toho…“.

Husinec žije tradicí mistra Jana Husa. Ale ani ostatní Češi na MJH nikdy nezapomněli. Nyní je to jinak, ale sto let po jeho smrti se tehdy k jiným, než katolickým církvím, historicky hlásilo 90% obyvatelstva Českého království. Jan Hus obsadil 7. místo v anketě „Největší Čech“, na fasádě Národního muzea je jeho jméno spolu s dalším 72, Alfons Mucha se mu věnoval ve své Slovanské epopeji, název MJH nesl 1. střelecký pluk československých legií i Partyzánská brigáda za II. sv. války; je po něm pojmenována planetka objevená r. 1971, Česká pošta vydala jeho známku, zpívají o něm Monkey Business a scénické oratorium složil Richard Pachmann, ...
Mistr Jan Hus nepochybně předběhl svou dobu, ovlivnil vývoj českého jazyka a předběhl reformátory církve Luthera, Kalvína a Zwingliho. Osobně mi velmi imponuje jeho působení v roli rektora Karlovy univerzity – medicína se vyučovala, měla na svou dobu vysokou úroveň a absolventi odcházeli na nově vznikající vysoká učení do Rakouska a Polska.
Státní svátek slavíme od r. 1990, Centrum Mistra Jana Husi se v jeho rodném městě velmi dobře stará o jeho památku – děkuju vážené paní starostce Ludmile Pánkové za pozvání a panu kazateli Čsl. církve husitské Robertu Hartovi za hezká slova!