Nápad poslance Aleše Juchelky (ANO) rušit nebo velmi rázně zredukovat dětské kojenecké ústavy, je sice na první pohled ideální, ale v reálu neproveditelný. Alespoň tak to vidí odborníci z řad lékařů, i těch, kteří s nechtěnými a odloženými dětmi přicházejí do každodenního kontaktu.
Podobné nápady na rušení takzvaných „kojeňáků“ tu byl už v minulosti a vždy zapadl nebo narazil na realitu. Česká republika je sice jednou z posledních zemí EU, kde kojenecké ústavy stále fungují, ale také jednou ze zemí, kde momentálně fungují dobře a děti nekončí na ulicích.
 
Nápady bez znalostí
V roce 2018 kvůli kojeneckým ústavům podaly na Česko stížnost k Evropskému výboru pro sociální práva při Radě Evropy dvě mezinárodní neziskové organizace. Ty však podle odborníků vůbec neznají základní problematiku. Do Sněmovny tak míří Juchelkova novela, která by v konečném důsledku měla vést k zániku kojeneckých ústavů – přesněji k zániku v podobě, v jaké fungují dnes.
„Cílem je z těchto domovů dostat zdravé děti a děti bez závažných zdravotních potíží. Stát by jim měl v nejlepším případě pomoci vrátit se do biologické rodiny, případně předat je do péče pěstounů,“ říká Babišův poslanec Aleš Juchelka.
 
V ČR je nyní v péči těchto ústavů, které se oficiálně mají starat o děti do tří let věku, kolem 900 dětí. Jen 400 z nich je ale skutečně mladší 3 let. S novelou souhlasí i ministerstvo práce a sociálních věcí, které vede Jana Maláčová z koaliční ČSSD. Ale to je tak všechno. Už z minulých let to vždy dopadlo tak, že se o tom hodně mluvilo a u slov i zůstalo.
 „Když kojenecké ústavy nebudou, bude se rovnou muset přemýšlet o tom, kam s dětmi, které bylo možné dosud lehce odložit,“ dodává.
 
Realita kojeňáků je jiná
Podle Juchelky je zvláště pro nejmenší děti důležité, aby se u nich nestřídali zaměstnanci ve směnách, byť jejich práci nezpochybňuje, ale aby měly možnost navázat s tím, kdo o ně pečuje, blízký vztah, od kterého se odvíjí zdravý psychický i fyzický vývoj.
 
„V kojeneckých ústavech nejsou lékaři specialisté na jednotlivé diagnózy. Personál za nimi děti vozí, a to může dělat i pěstoun,“ argumentuje Juchelka.
S tím ale příliš nesouhlasí ředitel nemocnice Strakonice MUDr. Tomáš Fiala pod nějž spadá také jediný jihočeský kojenecký ústav, který je přímo při nemocnici. Sám vidí situaci trochu jinak a problematika podle něj není tak jednoznačná, jak ji poslanec Juchelka prezentuje.
 
„Vždycky v historii existovala zařízení pro děti, o které se někdo nechtěl, neuměl nebo nemohl postarat. Podle mého názoru to v současné době bez kojeneckých ústavů ale i jiných podobných zařízení pro děti do tří let prostě nejde. Dobrým příkladem je Dětské centrum Jihočeského kraje fungující již 15 let a prošlo jím více jak 2000 dětí,“ říká lékař a manažer nemocnice Fiala.
Složitost je podle jeho názoru v tom, že existuje spousta problémových dětí s handicapem zdravotním, sociálním či kombinovaným, spousta dětí není dlouhodobě tzv. „právně volná“. Zkrátka nikdo je nechce.
„Asi půjde počty kojeneckých ústavů redukovat, jenže – máme dostatek kvalitních pěstounů? Pochopitelně je nejlepší, když je dítě v rodině, když se u něj tety nestřídají ve směnách. Až někdo bude garantovat, že je pěstounů dostatek, tak prosím,“ namítá Tomáš Fiala, který se letos bude ucházet o post senátora jako nestraník za ODS. Právě takovouto problematikou, která je mu z jeho profese vlastní, by se rád zabýval.
 
Jedno zrušit, druhé zavést
„To je právě to, čím bych chtěl v Senátu přispět, to čemu rozumím, a o čem něco vím. Na rozdíl od některých lidí, kteří navrhují ´prostě kojeňáky zrušit a hotovo´ a předat vše na pěstouny, o té problematice opravdu něco vím,“ říká původem dětský lékař Fiala.
Podle jeho názoru systém, který navrhuje Aleš Juchelka nemá v České republice dostatečnou kapacitu. Například právě ve strakonickém Dětském centru jsou děti, které si nikdo nevezme.
„Zůstávají v zařízení a jejich životním štěstím je mezinárodní adopce. V některých evropských zemích (Holandsko, Turecko, Švýcarsko, Švédsko) jsou zřejmě nižší předsudky či nižší tlak na absenci handicapu dítěte,“ podotýká odborník, lékař a manažer Tomáš Fiala.
„Prostě si tam nakonec dítě, které je v ČR neumístitelné, vezmou. Suma sumárum – podle mě asi půjde počet „kojeňáků“ nějakým způsobem snížit, ale nikoli je zcela zrušit. To nevidím moc reálně.“
Podle návrhu poslance Juchelky by měla vzniknout Centra komplexní péče pro děti s vážným onemocněním, která by pomáhala rodinám s nejvážnějšími případy. A na rozdíl od kojeneckých ústavů by do nich nebylo možno umístit děti ze sociálních důvodů.
Mnozí však tento nápad opět, už kvůli nedostatečné kapacitě odborníků považují za nereálné a namítají, že vše nakonec je v modelu: „Jedny ústavy zrušíme, abychom jiné zavedli“.
 
 
Odkaz na článek serveru Zulice.cz